Onemocnění prostaty u psů
.
Co to je prostata a kde se nachází?
Prostata je přídatná pohlavní žláza u samců a nachází se na dně pánevní dutiny. Obklopuje močovou trubici a zespodu přiléhá k tlustému střevu.
K nejčastějším onemocněním prostaty patří:
1.BHP (benigní hyperplazie prostaty)
2.Prostatitis (zánět prostaty)
3.Nádory prostaty - nejčastěji se jedná o adenokarcinom, je to nádor zhoubný a invazivní
Nejčastěji se onemocnění prostaty objevují u nekastrovaných samců. Pravděpodobnost onemocnění roste s věkem zvířete, ale nebývají vyjímkou i psi kolem 3 let věku.
Nejčastější příznaky onemocnění prostaty
Příznaky onemocnění souvisí s tím, že zvětšená prostata tlačí na močovou trubici a stlačuje tlusté střevo, čímž zmenšuje průměr trubice střeva.
Pes často projevuje bolest při kálení, trus je řidší, není formovaný, někdy pejsek kaká na etapy, výrazně se hrbí, jsou i pejsci, kteří kvůli bolestem při kálení dají přednost zácpě, odmítají jíst, málo pijí. Při zánětu prostaty je zvětšená prostata i velmi bolestivá, často bývá i zvýšený tělesná teplota a celkové příznaky jako apatie, neochota k pohybu, anorexie.
Neléčený zánět prostaty může vést až k sepsi a úhynu zvířete.
Při stlačování močové trubice zvětšenou prostatou může zase dojít k obtížnému čůrání, k přítomnosti krve v moči. Ztížený průtok moče močovou trubicí vede ke stagnaci moče, k jejímu hromadění v močových cestách, následně může způsobit i zánět ledvin.
Veterinární lékař provede rektální vyšetření přičemž posoudí velikost prostaty, symetrii a její bolestivost.
Posouzení celkových příznaků ( zvýšená tělesná teplota, nechutenství/zvracení/průjem nebo naopak zácpa, celkový stav, stupeň hydratace ... ) vede ke vhodné terapii nebo k dalšímu vyšetření.
Vhodné je také vyšetření moči, sonografické vyšetření k posouzení stavu zvětšené prostaty, kde se mohou objevovat i abscesy, cysty a píštěle.
Při podezření na tumor prostaty lze provést i biopsii prostaty a histologické vyšetření.
.
Terapie
.
Léčba je založena na celkové aplikaci antibiotik k utlumení zánětu prostaty, zpočátku i aplikace nesteroidních protizánětlivých léčiv.
Pokud je pacient ve špatném výživném stavu, je dehydratován - je zapotřebí infuzní terapie, hospitalizace a další podpůrná léčba.
Většina potíží s prostatou souvisí s působením testosteronu na prostatu a obecně je základem terapie kastrace.
Kastrace může být buď chirurgická ( nevratný proces ) spočívající v chirurgickém odstranění varlat v celkové narkóze.
Nebo kastrace chemická ( dočasná ) kdy se zavede podkožní implantát, který inhibuje samčí pohlavní hormon testosteron a jeho účinek je časově omezený cca 3 - 5 měsíců.
Péče o fenu po ovariohysterektomii
Zde se pokusím nastínit, jak vypadá péče o fenu po ovariohysterektomii, tedy kastraci, v prvních dnech po zákroku.
.
1. den, den samotného zákroku
fena po narkóze se potřebuje hlavně vyspat. V suché, čisté, klidné místnosti na podložce, která izoluje od podlahy, ale zároveň nevadí, pokud se znečistí.U fenky kontrolujeme základní životní funkce . Sledujeme dýchání - je to vidět na hrudníku nebo na břichu, jak se zvedá. Po narkóze někdy může dojít k zvracení. V případě zvracení dbáme na to, aby zvratky nebyly vdechovány,je vhodné zvednout a podržet fence hlavu. Poté odstranit zbytky z tlamičky, vytřít. Kontrolovat jazyk, aby nezapadnul - jeho vytažení vyžaduje trochu víc síly, není třeba se toho ale bát.
Po úplném probuzení z narkózy je možné podat malé množství vody např. v dlani. Krmit až večer případně až druhý den ráno. Začít s malým množstvím krmiva, lehce stravitelného, doporučuji zvolit i nějakou veterinární dietu určenou pro uvířata po chirurgickém zákroku.
2. -3. den po zákroku
klidový režim – vyčůrat, vykálet a do pelíšku. Vodu podávat dle chuti, krmení v menších dávkách a častěji např. 3 x denně. Nadále podávat léčiva podle doporučení např. antibiotika a v případě snahy o lízání rány je potřeba fenku okřiknout. Většinou stačí 3 x upozornit a nechají ránu na pokoji.
4. - 7. den po zákroku
krmení a pití dle normálního režimu
procházky a zátěž se vrací k normálu
léčiva pokračují podle doporučení, analgetika ( léky tlumící bolest ) už většinou nepodáváme.
7. - 9. den po zákroku
zpravidla následuje vytažení stehů – odstranění vrchního krytí a následné vytažení nevstřebatelných stehů.
Je možné 1-2 dny aplikovat na operační ránu antibiotickou mast cca 1x denně ale zpravidla to nebývá nutné.
Základní informace k očkování koček
Očkování domácích zvířat je nedílnou součástí péče o ně a týká se psů, koček, králíků a fretek.
Očkovat lze pouze zdravá zvířata, v dobré kondici a bez známek přítomnosti vnitřních a vnějších parazitů.
V současnosti existuje ve společnosti více názorových proudů na vakcinaci koček. Obzvlášť na nutnost vakcinace proti vzteklině či na nutnost vakcinace obecně.
Takže očkovací schéma doporučované v naší ordinaci je naším přesvědčením, jak postupovat, aby byla kočka co nejlépe chráněna a je na rozhodnutí chovatele, jakou vakcinaci a zda nakonec zvolí.
Kompletní vakcinace kočky v naší ordinaci zahrnuje očkování vakcínou PUREVAX PCHR, jejíž součástí je i očkování proti chlamydióze a očkování proti vzteklině vakcínou Rabisin.
OČKOVÁNÍ PROTI VZTEKLINĚ
Povinné očkování proti vzteklině se týká opravdu pouze psů. Tato povinnost vychází ze zákona a mají být vakcinováni psi ve věku 3 - 6 měsíců. S následnou revakcinací podle typu použité vakcíny, jak udává její výrobce.
U koček tato zákonná povinnost sice není, nicméně pokud chcete s kočkou vycestovat do zahraničí, očkování proti vzteklině je i u ní povinné.
Navíc kočky vzhledem ke svému způsobu života, kdy je chovatel nemá stoprocentně pod kontrolou, doporučuji proti vzteklině očkovat rovněž jako psy, i když to zákon přímo neukládá.
OČKOVÁNÍ PROTI OSTATNÍM KOČIČÍM NEMOCEM
Nejdůležitější kočičí onemocnění, proti kterým lze kočku očkovat jsou tři: kočičí panleukopenie, kočičí kaliciviróza a herpesviróza.
Vhodné je nechat kočku očkovat i proti Chlamydióze. Obzvlášť pokud jde o kočku, která se pohybuje venku a je v kontaktu s populací venkovních popř.toulavých koček.
Na zvážení je i vakcina proti viru kočičí imunodeficience ( FeLV )